Want create site? Find Free WordPress Themes and plugins.

Divadlo a změna systému

Níže uvedené citace tvoří součást výstavy Divadlo a svoboda – První dekáda nezávislosti českého divadla po roce 1989, která představuje mnohotvárnost, bouřlivou energii a pluralitu estetik, témat i aktivit českého divadla prvního porevolučního desetiletí. V rámci výzkumu českého nezávislého divadla 90. let a u příležitosti 30. výročí sametové revoluce byly natočeny rozhovory s šedesátkou osobností české a slovenské divadelní kultury 90. let. Výroky, které jsou vybrány do níže uvedených textových koláží, skládají v mnohohlasu zastoupených názorů obraz „ducha doby“, která právě dnes tolik rezonuje i v naší současnosti.

Potom, ako prebehli revolučne dni, ocitla som sa na kandidátke do Parlamentu. Síce na mieste, ktoré bolo dosť vzadu, ale ľudia ma prekrúžkovali a zrazu som bola v Parlamente. Tým pádom som bola pri legislatívnych zmenách, ktoré pomáhali nastaviť krajinu nanovo. Na demokratický princíp, aby všetky inštitúcie fungovali bez pokrivenia. A samozrejme vtedy začínala tá najťažšia doba pre kultúru, keď padol paternalistický cenzurovaný systém a nový systém vybudovaný nebol. S odstupom času, okrem mediálnej legislatívy, nového autorského zákona, je to, čo považujem za úplne nespochybniteľný výsledok našej práce, fakt, že keď sme odchádzali z ministerstva, už nikdy nikto nespochybňoval legitimitu investovania štátnych peňazí do neštátnej kultúry.

Slobody prišli mnohé, ale išlo o to, najmä v kultúre, nastaviť pre ňu aj podmienky. A kto by mal nastavovať podmienky, ak nie ten, kto bol najkompetentnejší a teda ministerstvo kultúry. V rezorte kultúry dodnes mnohé aj legislatívne kompetencie ostali ministerstvu a zároveň ide aj naďalej o najrelevantnejší finančný zdroj. Za 30 rokov tu bolo 16 funkčných období, kde sa vystriedalo 11 mien ministrov, niektorých aj opakovane a pod vedením 7 politických strán a to je jeden z predpokladov, že sa nedá udržať kontinuálna kultúra politika. Žiadne systémové zmeny, žiadne veľké pozitíva pre rozvoj kultúry to neprinieslo. Napriek tomu sa isté veci udiali a zmenili.  

Země východní Evropy neměly na mezinárodní spolupráci peníze. Pokud se ale člověk chce prosadit v zahraničí, musí to nejdříve fungovat doma. Vstup do Evropské unie přinesl konec podpory ze strany Sorosových center umění. Byla to pomoc určená k transformaci společnosti.

Rušení kulturních středisek v 90. letech bylo velkou chybou. Před rokem 1989 nabízela řadu zájmově-uměleckých činností, pod něž se mohly v rámci amatérského divadla nebo amatérských hudebních skupin ukrýt projevy, které by na oficiální scéně neprošly. Hlavně ale vzdělávala potencionálního diváka v múzickém umění. Jejich zrušením se s vaničkou vylilo i dítě. Pamatuji si, jak jsme někdy v první polovině 90. let byli v Helsinkách, kde nám pyšně ukazovali kulturní středisko, kde se mohli děti i dospělí vzdělávat v hudbě, divadle, nebo si půjčit knihu v knihovně. U nás se podobné domy rušily jako přežitek socialismu.

Profesionálna scéna tu dovtedy nebola a ak sa vôbec hovorilo o súčasnom tanci, bola to skôr neoklasika. Celá tanečná scéna teda padala a stála na amatérskych tanečníkoch. A zrazu tie obrie socialistické domy kultúry začali byť neefektívne. Mali veľké sály s 500-600 divákmi, boli stavané na veľké folklórne súbory, no umelecké formy sa začali transformovať. Navyše proces prechádzania kompetencií na jednotlivé mestské časti a kraje, decentralizačný proces, sa dotkol aj tohto segmentu a na domy kultúry prestali byť peniaze.

Do roku 1989 jsem byl krajně antikomunistický. V 90. letech jsem přešel na levicové pozice. Z budování kapitalismu jsem nebyl opojen. Dnes už si lidé uvědomují, že to bez vnímání sociálního rozměru nejde. Od 90. let jsem nic neočekával. Západ byla iluze jen částečně, měl jsem na něj napojení přes svou polodisidentskou rodinu. Pád Železné opony nebyla spása světa. Ihned jsem pochopil, že je třeba bojovat na jiné frontě, že je potřeba třetí subverze. Neměl jsem žádné iluze o podnikání, o novém ráji, bylo jasné, že nastanou problémy nového typu. Obrovský problém je dodnes to, že se bojuje s residui komunismu. To je zástupný moment, protože se nikdy nezačalo kriticky pohlížet na realitu té doby.

Did you find apk for android? You can find new Free Android Games and apps.
© 2019 Institut umění - Divadelní ústav