Want create site? Find Free WordPress Themes and plugins.

Prožitek svobody

Níže uvedené citace tvoří součást výstavy Divadlo a svoboda – První dekáda nezávislosti českého divadla po roce 1989, která představuje mnohotvárnost, bouřlivou energii a pluralitu estetik, témat i aktivit českého divadla prvního porevolučního desetiletí. V rámci výzkumu českého nezávislého divadla 90. let a u příležitosti 30. výročí sametové revoluce byly natočeny rozhovory s šedesátkou osobností české a slovenské divadelní kultury 90. let. Výroky, které jsou vybrány do níže uvedených textových koláží, skládají v mnohohlasu zastoupených názorů obraz „ducha doby“, která právě dnes tolik rezonuje i v naší současnosti.

Keď žijete v neustálom tlaku toho, čo sa stane ďalší deň, keď vás má niekto na hľadáčiku, tak je to ťažké. Síce hovorím, že doba bola skvelá, lebo sa diali veci, ale celkovo by som to už nechcel zažiť znova. Bolo to dosť nepríjemné, zlé, existenčne ohrozujúce. Takže sa vám to naozaj premieta do tvorby. Vtedy som robil torzá bez hláv, bez rúk. Objavovali sa tam mauzoleá a rôzne depresívnejšie polohy. Neskoršie nadýchnutie bolo skvelé. Neveril som, že niečo také, je možné a keď to naraz tak rýchlo buchlo, tak to bolo super. Potom sa diali ale veci aj v profesionálnom aj v osobnom živote, ktoré mal človek problém vydýchať.

A pak najednou přijelo do Prahy Living Theater. Seděla jsem na Divadelní fakultě AMU na workshopu, kde Judith Malina mluvila o politice. Ten workshop byl krátký, asi dvoudenní, ale mám pocit, že trval roky. Potom jsme někde na náměstíčku u Karlova mostu něco performovali. Já jsem většinu života do té doby prožila v tom, že na veřejnosti se nic neprojevuje, nebo když, tak jen politicky – a něco za to přijde. Tady jsme zažili asi půl hodiny svobodného vyjádření ve veřejném prostoru. Nedá se to popsat. Bylo to tak silné, že to bylo lepší než se zamilovat.

To je benefit naší generace. Doba nám dodala odvahu. Přihodilo se nám to v dobrém věku. Říkali jsme si, že tam jdou ty milice a možná budou střílet a my zažijeme to, co naši rodiče v roce 1969. Věděli jsme, že je to důležité. Byla to hraniční doba, kdy je člověk ochoten jít za hranice toho, čeho se bojí a co vydrží.

Máme výhodu v tom, že jsme zažili to, že svoboda a kreativní myšlení může pomoci svrhnout říši sovětského impéria, která se zdála být totálně nerozbitná. To je nějaká síla, kterou má člověk spojenou s prožitkem roku 1989. A ta nemůže být nikdy vyresetovaná. Byla to doba, která člověka zásadně nasměrovala v hodnotách.

Tie roky mali výhodu, že sa nám rozviazali ruky a vznikli možnosti pre niečo nové. To bolo najviac fascinujúce. Vznik nového, vojna žánrom. A mali sme slobodu na to, aby sme sa mohli vyjadrovať, ako sme chceli. Keďže sme pracovali s pohybom, robili konfúznu žánrovú oblasť, riešili rôzne presahy a experimenty.

Atmosféra byla opojná těch pár roků po revoluci. Ta neskutečná svoboda, sněmovna zasquatovaná. Představení na dvoře, ohně, protože byla vypnutá elektřina. A strašný zájem lidí o všechno, to bylo něco naprosto úžasného.

Já bych řekl, že ta euforie vydržela docela dlouho. Byl to prostě takový dlouhý mejdan a někdo z něj vystřízlivěl dřív a někdo později. A ti, kdo vystřízlivěli dřív, si to dovedli velmi dobře spočítat, takže ti, kdo vystřízlivěli později, už se pak jenom divili, že už na ně některé věci nezbyly.

V polovině 90. let přestala být kultura důležitá a hlavní začal být byznys. Změnila se společnost. Po revoluci měl každý pocit, že si může všechno dovolit, že jsme úplně svobodní. Svoboda existovala dál, ale lidem došlo, že je také závislá na ekonomické stránce. Lidé začali přemýšlet jinak, uvědomili si své limity.

Did you find apk for android? You can find new Free Android Games and apps.
© 2019 Institut umění - Divadelní ústav